Hory, má panenko

"…Všech čtrnáct osmitisícovek zatím vylezlo bez kyslíku pouze dvanáct lidí. Do vesmíru, pokud můžeme věřit wikipedii, se podívalo lidí pět set. To znamená, že vesmír má zhruba čtyřicetkrát vyšší návštěvnost. Kdybych měla na výběr, vesmír rozhodně vede. Protože má v sobě aroma nedosažitelnosti; působí vzdáleně a nedobytně. I když paradoxně je mnohem jednodušší se podívat tam než na vrchol všech osmitisícovek! Ale proč si táta vybral hory? Když pominu fakt, že kosmonautem by se tady na Vysočině za komunismu stával dost těžko. Mohl být myslivcem nebo mechanikem, bankovním lupičem, je tolik profesí! Proč se kluk z Vysočiny rozhodnul stát himálajským tygrem? A proč je jich (v porovnání s kavárenskými povaleči) tak málo? Ptám se táty, proč si myslí, že se vysokohorskému lezení věnuje tak málo lidí. - To má spoustu důvodů. Jako všechno je to taky o penězích. Lezení ve vysokých horách si vyžaduje kvalitní, drahej materiál. První rozdíl mezi mnou a tátou. Dám mu takovou filosofickou otázku, a on ji zodpoví prakticky. - A osmitisícovky nerostou za barákem na zahradě a letenky k nim jsou hodně drahá sranda. Taky počasí je důležitý. Můžeš být sebelepší lezec, mít parádní kondici, ale když je vánice, tak nezmůžeš nic. Takže se nedá říct, kdo je nejlepší, vždycky tam hraje roli, jaký kdo měl štěstí s počasím. A čas! Člověk potřebuje spoustu času, nejmíň měsíc na jednu expedici. Je to občas takovej maraton na čekání. A ne každej má tolik času. A ne každej má chuť ho obětovat na měsíční posedávání v basecampu. ... Když lezeš na skalkách, vezmeš si týden volno a jedeš třeba do Francie. Celej týden můžeš lézt, máš na sobě jen trenky a pod skalou skupinu slečen obdivujících, jak ti krásně hrajou deltový svaly. Svítí sluníčko a největší nebezpečí, co ti od počasí hrozí, je úpal. Finanční zátěž pak budou jenom litry vína na večer k ohni, popisuje táta v mých očích poměrně rozumně investovaný čas..." Pevná vazba, 22,5 x 24,5 cm 120 stran, ilustrace (Pavel Čech), barevné fotografie.